Upíří story

Vstříc minulosti... nebo budoucnu?

31. srpna 2012 v 18:47 | LadyAnn
Polovolné pokarčování Naprosto obyčejného dnu neobyčejného upíra. Vlastně jsem ani nechtěla napsat pokarování, ale ten chlapík si mě dostal. Najednou jsem chtěla trošku objasnit jeho minulost... a možná i budoucnost? Jenže on chudák nežije v pohádce, není žádný Edward Cullen, který má svou Bellu. Ná tu blonďatou holku by měl prostě rychle zapomenout. Jop, jsem svině. Tak lehký to mít nebude :)


Starou tovární halu už pár let kromě několika - teď nezvěstných - feťáků a krys nikdo nenavštívil. Bylo to dokonalé útočiště. Dostatečně daleko od obydlených částí města, aby nehrozilo, že se prozradím a současně dost blízko, abych mohl lovit kdy se mi zachtělo. New York bylo město snů v mnoha ohledech. Stačilo se držet mimo ostrov a sem tam zvýšit statistiku úmrtnosti v okrajových částech, kde si policie jen málokdy dala práci s hledáním příčiny smrti. Z pravidla k ohořelé mrtvole připsali Zlatou dávku a nikdo se nestaral o nedostatek důkazů. Jo, tenhle věk je pro upíry požehnáním. Škoda že jsem už pár set let na nějakého nenarazil. Vlastně od doby, co jsem přijal tohle město za svůj domov. A že to už budou tři století. Možná jsem poslední na světě. Nebo se spíš rozkřiklo, že jeden děsně nerudnej newyorčan nemá rád návštěvy.

Naprosto obyčejný den neobyčejného upíra

6. ledna 2012 v 14:30 | LadyAnn
Rozhodla jsem se založit tuhle rubriku. Obyčejné příběhy z očí nesmrtelných tak, jak je vidím já. Možná vám to pomůže s odpověďmi na některé otázky. Dnešní upír může být zařazen dokonce do témata týdne, protože pro něj je cesta za lepším životem téměř nemožná. Ale stejně se snaží :)

 
 

Reklama